Město má v současnosti tvar čtverce o straně zhruba jedné míle. Je postaveno na desce, kterou drží sedm metrů nad zemí nosné sloupy. Pod ním se nachází změť chodníků a silnic, po kterých jezdí flotila elektromobilů bez řidičů.
Aby mohl architekt Foster postavit město, které je co nejméně náročné na odběr energie, nechal se inspirovat například starou pevností Aleppo v Sýrii a mnohopatrovými "činžáky" z vepřovic v jemenském městě Šibam, které byly postaveny v 16. století. Zjistil, že tehdejší stavitelé budovali města na vyvýšených místech ne jen kvůli výhodnému postavení při jejich obléhaní, ale také proto, aby využili výhod silnějšího větru. Někteří rovněž stavěli uprostřed měst duté "větrné věže", aby zajistili průvan v uličkách. Samotné uličky pak stavěli úzké, aby jimi vítr vál rychleji.
V Abú Dhabí má často vzduch teplotu až 60 stupňů Celsia. Fosterova kancelář zjistila, že když ve městě Masdaru použije finty starých stavitelů, může obytné části města ochladit až na 26 stupňů. Díky tomu Masdar potřebuje na svůj provoz zhruba polovinu elektřiny, než kolik by potřebovalo srovnatelně velké "klasické" město. Přes 90 procent elektřiny by město mělo získávat ze solárních panelů. Zbytek by měl plynout ze spalování odpadu, které produkuje mnohem méně škodlivin, než jeho hromadění na smetištích.
Fosterova kancelář se rovněž musela vypořádat s výzvou, která zní - co s auty??. Klasická auta se spalovacími motory mají do města zakázaný vjezd. Pod městem mohou jezdit pouze elektromobily s názvem PRT, které byly vyvinuty speciálně pro provoz v Masdaru. Vozy nemají řidiče, a když do nich člověk nastoupí, zvolí si na displeji cíl cesty a nechá se odvézt. Nic se neplatí, ve městě Masdar je totiž veřejná doprava zdarma. První testy vozů ukázaly, že systém hromadné dopravy je vytvořen bezchybně. Vozy PRT nemají problém pohybovat se ulicemi města bok po boku bezpečně tak, aby každé vozidlo mohlo bez jakéhokoliv zdržení dorazit tam, kam má jeho posádka namířeno.
Co se týče výtahů v budovách, projektanti se je snažili co nejvíce lidským očím skrýt. Místo toho všude postavili schody, které oproti výtahům žádnou energii nespotřebovávají. Podle Fostera však není šetření energie jediným důvodem pro toto řešení. Jak říká, v arabském světě přibývá obézních lidí, kteří ve snaze vyhnout se horku takřka nevystoupí ven z obydlí nebo automobilů, takže procházka po schodech jim prý nijak neublíží.
V současnosti se jeví myšlenka, že by město nevypouštělo do ovzduší ani gram oxidu uhličitého, stále utopická. Inženýři se však nevzdávají. Na každou část města, na každou budovu a na každou její část pohlížejí jako na stroj, který má určité vlastnosti a tyto vlastnosti se snaží neustále zlepšovat jako by šlo například o automobily. Kdy by mělo být město "hotové", není jasné. Podle původních plánů by v něm mělo bydlet 90 tisíc lidí, v současnosti zde nežije ani polovina.
Developerská společnost Abu Dhabi Future Energy Company, která město staví, říká, že Masdar bude růst vlastním tempem a mělo by se stále pokoušet pomocí nových technologií být k životnímu prostředí co nejšetrnější.