Ne vždy je třeba pevná půda pod nohama aneb Bydlete jinak
Bydlení na hausbótu se stává novým trendem u nás i v zahraničí. Přesto, že v některých z nás tyto stavby vyvolávají vzpomínky na atmosféru ze Saturnina Zdeňka Jirotky, nebo již strávenou dovolenou na tomto "plavidle" s neustálou přítomností komárů, se hausbóty těší stále větší oblibě.
První hausbót na Vltavě zakotvil přibližně před sto lety. Tento trend se v České republice stává stále větším hitem především pro obyvatelé hlavního města. Je to v Praze jedna z možností, jak relativně levně přijít k dobrodružnému místu k odpočinu. Zátoky slapské přehrady dnes nabízejí několik hausbótových kolonií.
Hausbót však může sloužit i k trvalému bydlení. Stavba hausbótu je jednodušší a méně nákladná, než stavba klasického rodinného domu. I dům na vodě ale musí splňovat stanovené technické a konstrukční parametry. Výhoda nastává i v podobě snazšího stavebního a kolaudačního řízení. U hausbótu je ovšem třeba požádat příslušné povodí o povolení k zakotvení. Dnešní hausbóty jsou napojeny na inženýrské sítě (přípojka elektřiny, vody i kanalizace). Mohou tedy nabízet v podstatě totožný komfort, jako většina rodinných domů postavených na pevnině.
Hausbót zakotvený na Vltavě
I ve světě, významně třeba v Amsterdamu, se začínají hausbóty těšit stále větší oblibě. Argumentem je nedostatek kvalitních pozemků. Pomalu se zde stává standardem bydlet na vodě. Vzniklo zde už i "sídliště", kde bohužel romantika bydlení u vody ustupuje pragmatické potřebě bydlet co nejbezpečněji v bezprostřední blízkosti vody, jejíž hladina může postupně stoupat i klesat.
"Sídliště" v Amsterodamu