V reakci na úsporná opatření klesá domácí poptávka, domácnosti šetří, což potencuje ekonomický propad.
Tyto faktory se samozřejmě dotýkají i realitního trhu. Pokles koupěschopné poptávky se znovu projevuje, převažují spíše nabídky nemovitostí nad poptávkami. Dalším faktorem je snaha bank o zvyšování jejich kapitalizace. To samozřejmě vede k nižšímu objemu jejich volných peněz, jsou tak méně ochotné financovat finanční potřeby realitní trhu a investice do nemovitostí. Pokud se již k tomu odhodlají, s větší pravděpodobností se peníze dostanou do méně rizikových a vysoce kvalitních projektů nebo k nerizikovým klientům. A samozřejmě naopak.
Co z toho vyplývá pro Českou republiku? Je pravděpodobné, že dojde k dalšímu klesání cen nemovitostí nebo minimálně jejich stagnaci. Se zhoršováním ekonomické situace obyvatel, jejich finančními obtížemi lze předpokládat další nabídku ještě levnějších nemovitostí od lidí ve finanční nouzi nebo již z exekučních řízení.
Do budoucna by ceny nemovitostí mohly začít stoupat. Ovšem nikoli čistě jako výsledek zvýšeného poptávky o ně, ale spíše kvůli klesající ceně peněz. V eurozóně se po snahách proškrtat se k umoření národních dluhů začínají objevovat tendence postupovat opačným způsobem - snížit hodnotu dluhů inflací. Objevují se návrhy na "rozhazování peněz z vrtulníku", příkladem mohou být například návrhy na možnost neomezené nakupování státních dluhopisů Evropskou centrální bankou. V podstatě to znamená vytvoření fiktivních eur a pro-inflační faktor. Další obdobné možnosti mohou následovat.
Spíše v horizontu let po výraznějším zvyšování inflace by tak mohly být nemovitosti znovu zajímavou investiční oblastí, protože představují stabilní hodnotu. Kvůli mechanismům fungování české Centrální banky patrně nedojde v České republice k něčemu podobnému jako v Evropě. Zprostředkovaně by však mohly být ceny nemovitostí ovlivněny i u nás.