CZ  |  EN

Daň dědická

04.10.2009
Tato daň je upravena v zákoně č. 357/1992 Sb. v platném znění společně s daní darovací a daní z převodu nemovitostí. Poplatníkem této daně je dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž bylo řízení o dědictví ukončeno.

Daň dědická 2021

Dědická daň byla v roce 2014 zrušena v plném rozsahu. Dědictví se tak zařadilo mezi bezúplatné příjmy, které jsou od daně osvobozeny. Zrušení této daně je platné pro všechny dědice, nehledě na jejich příbuzenský vztah se zůstavitelem.

V platnosti zůstávájí vedlejší náklady na dědické řízení - poplatek soudnímu notáři, případně i odhadci nemovitostí.

Více informací naleznete v článku o dědictví, který popisuje celý proces dědického řízení a jeho jednotlivé kroky.

Potřebujete odhad zděděné nemovitosti?Cenová nabídka odhadu nemovitosti

Daň dědická do roku 2014

Právním důvodem dědění může být podle současné právní úpravy pouze závěť nebo zákonná dědická posloupnost. Základní zásadou právní úpravy dědictví v našem právním řádu je, že k přechodu práv a povinností, tvořících předmět dědictví, dochází již v okamžiku smrti fyzické osoby.

Tato osoba se označuje v právních předpisech jako zůstavitel. Stejné účinky jako smrt zůstavitele má také prohlášení fyzické osoby za mrtvou, ke kterému dochází rozhodnutím soudu. Za den smrti se zde považuje den v soudním rozhodnutí takto označený.

Dědicem může být osoba fyzická, osoba právnická nebo i stát. Státu může připadnout majetek z dědictví jako dědici ze zákona a také v případě tzv. odúmrti, tj. stav, kdy státu připadne dědictví, které nenabyl žádný dědic.

Nabývá-li dědictví více dědiců, každý z nich platí daň dědickou, připadající na tu část majetku, resp. podíl z majetku, který po zůstaviteli ten který z dědiců nabývá.

Daň dědickou platí nejen dědic konkrétního majetku, ale i ten, kdo nabývá právo na výplatu svého dědického podílu od ostatních spoludědiců. Pokud jako dědici přicházejí v úvahu fyzické osoby, které nejsou způsobilé k právním úkonům, nebo nezletilé děti, jednají za ně v dědickém řízení jejich zákonní zástupci, tj. soudem ustanovení opatrovníci nebo rodiče nezletilých dětí.

Předmětem daně dědické je majetek nabytý děděním. Tímto majetkem se rozumí jednak věci nemovité, byty a nebytové prostory (označované souhrnně jako nemovitosti) a dále věci movité, cenné papíry, peněžní prostředky v české a cizí měně, pohledávky, majetková práva a jiné majetkové hodnoty (souhrnné označení - movitý majetek).

Nemovitostmi jsou dle občanského zákona pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Nemovitostmi jsou všechny pozemky bez dalšího určení, bez ohledu na jejich charakter a výměru (pole, rybníky, lesy, cesty apod.). Z hlediska teritoriálního určení se vychází ze zásady, že pokud se jedná o nemovitost, která se nachází na území České republiky, daň dědická se z těchto nemovitostí vybere vždy, bez ohledu na státní občanství nebo bydliště zůstavitele.

Z nemovitostí, které se nacházejí v cizině, se daň nevybírá. Pokud byl zůstavitel v době své smrti občanem České republiky a měl zde trvalý pobyt, vybírá se daň dědická z celého jeho movitého majetku, bez ohledu zda se nachází v tuzemsku nebo v cizině. Pokud by však neměl trvalý pobyt na území ČR a měl jej v cizině, zdaňuje se nabytí movitého majetku, který se v tuzemsku reálně nacházel v době jeho úmrtí.

Základem daně je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem. Tato je ale snížena o prokázané dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, cenu majetku osvobozeného o daně, odměnu notáře pověřeného soudem v řízení o dědictví a případně o dědickou dávku zaplacenou jinému státu z nabytí majetku v cizině, je-li tento majetek též předmětem daně dědické v tuzemsku.

Pro platbu daně dědické je rozhodující zařazení poplatníka do příslušné skupiny dle stupně příbuzenství k zůstaviteli. Do I. skupiny patří příbuzní v řadě přímé a manželé. Příbuzenstvím v řadě přímé se rozumí poměr předků a potomků a stupeň příbuzenství se určuje podle počtu zrození, jimiž pochází jedna osoba od druhé. Osobami příbuznými v řadě přímé jsou děti, vnuci, pravnuci, rodiče, prarodiče, případně další potomci a předkové v řadě přímé.

Do II. skupiny patří příbuzní v řadě pobočné, tj. osoby, které mají společného předka, ale nepochází jedna od druhé. Jsou jimi sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety. Dále jsou zde zařazeni manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů a osoby, které se zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z toho důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele.

Do III. skupiny patří ostatní fyzické osoby a právnické osoby - zejména při dědění ze závěti. Při stanovení sazby daně je třeba zdůraznit, že poslední novela učinila výrazný průlom při určování výše sazeb v I. a II. skupině poplatníků, neboť nové znění § 19 odst. zák. č. 357/1992 Sb. o osvobození od daně dědické stanoví, že od daně dědické je osvobozeno nabytí majetku, pokud k němu dochází mezi osobami v I. a II. skupině výše uvedeného rozdělení dědiců. U III. skupiny se výše základu daně pohybuje do 7% do 40%, nejnižší sazba v tomto rozmezí se uplatňuje při základu daně do 1 mil. Kč, nejvyšší při základu nad 50 mil. Kč. U dědické daně se výsledná částka vynásobí koeficientem 0,5.

 

Pokud potřebujete znalecký posudek pro dědické řízení, pokračujte zde