Dědická daň byla v roce 2014 zrušena v plném rozsahu. Dědictví se tak zařadilo mezi bezúplatné příjmy, které jsou od daně osvobozeny. Zrušení této daně je platné pro všechny dědice, nehledě na jejich příbuzenský vztah se zůstavitelem.
V platnosti zůstávájí vedlejší náklady na dědické řízení - poplatek soudnímu notáři, případně i odhadci nemovitostí.
Více informací naleznete v článku o dědictví, který popisuje celý proces dědického řízení a jeho jednotlivé kroky.
Potřebujete odhad zděděné nemovitosti?Cenová nabídka odhadu nemovitosti
Právním důvodem dědění může být podle současné právní úpravy pouze závěť nebo zákonná dědická posloupnost. Základní zásadou právní úpravy dědictví v našem právním řádu je, že k přechodu práv a povinností, tvořících předmět dědictví, dochází již v okamžiku smrti fyzické osoby.
Tato osoba se označuje v právních předpisech jako zůstavitel. Stejné účinky jako smrt zůstavitele má také prohlášení fyzické osoby za mrtvou, ke kterému dochází rozhodnutím soudu. Za den smrti se zde považuje den v soudním rozhodnutí takto označený.
Dědicem může být osoba fyzická, osoba právnická nebo i stát. Státu může připadnout majetek z dědictví jako dědici ze zákona a také v případě tzv. odúmrti, tj. stav, kdy státu připadne dědictví, které nenabyl žádný dědic.
Nabývá-li dědictví více dědiců, každý z nich platí daň dědickou, připadající na tu část majetku, resp. podíl z majetku, který po zůstaviteli ten který z dědiců nabývá.
Daň dědickou platí nejen dědic konkrétního majetku, ale i ten, kdo nabývá právo na výplatu svého dědického podílu od ostatních spoludědiců. Pokud jako dědici přicházejí v úvahu fyzické osoby, které nejsou způsobilé k právním úkonům, nebo nezletilé děti, jednají za ně v dědickém řízení jejich zákonní zástupci, tj. soudem ustanovení opatrovníci nebo rodiče nezletilých dětí.
Předmětem daně dědické je majetek nabytý děděním. Tímto majetkem se rozumí jednak věci nemovité, byty a nebytové prostory (označované souhrnně jako nemovitosti) a dále věci movité, cenné papíry, peněžní prostředky v české a cizí měně, pohledávky, majetková práva a jiné majetkové hodnoty (souhrnné označení - movitý majetek).
Nemovitostmi jsou dle občanského zákona pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Nemovitostmi jsou všechny pozemky bez dalšího určení, bez ohledu na jejich charakter a výměru (pole, rybníky, lesy, cesty apod.). Z hlediska teritoriálního určení se vychází ze zásady, že pokud se jedná o nemovitost, která se nachází na území České republiky, daň dědická se z těchto nemovitostí vybere vždy, bez ohledu na státní občanství nebo bydliště zůstavitele.
Z nemovitostí, které se nacházejí v cizině, se daň nevybírá. Pokud byl zůstavitel v době své smrti občanem České republiky a měl zde trvalý pobyt, vybírá se daň dědická z celého jeho movitého majetku, bez ohledu zda se nachází v tuzemsku nebo v cizině. Pokud by však neměl trvalý pobyt na území ČR a měl jej v cizině, zdaňuje se nabytí movitého majetku, který se v tuzemsku reálně nacházel v době jeho úmrtí.
Základem daně je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem. Tato je ale snížena o prokázané dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, cenu majetku osvobozeného o daně, odměnu notáře pověřeného soudem v řízení o dědictví a případně o dědickou dávku zaplacenou jinému státu z nabytí majetku v cizině, je-li tento majetek též předmětem daně dědické v tuzemsku.
Pro platbu daně dědické je rozhodující zařazení poplatníka do příslušné skupiny dle stupně příbuzenství k zůstaviteli. Do I. skupiny patří příbuzní v řadě přímé a manželé. Příbuzenstvím v řadě přímé se rozumí poměr předků a potomků a stupeň příbuzenství se určuje podle počtu zrození, jimiž pochází jedna osoba od druhé. Osobami příbuznými v řadě přímé jsou děti, vnuci, pravnuci, rodiče, prarodiče, případně další potomci a předkové v řadě přímé.
Do II. skupiny patří příbuzní v řadě pobočné, tj. osoby, které mají společného předka, ale nepochází jedna od druhé. Jsou jimi sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety. Dále jsou zde zařazeni manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů a osoby, které se zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z toho důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele.
Do III. skupiny patří ostatní fyzické osoby a právnické osoby - zejména při dědění ze závěti. Při stanovení sazby daně je třeba zdůraznit, že poslední novela učinila výrazný průlom při určování výše sazeb v I. a II. skupině poplatníků, neboť nové znění § 19 odst. zák. č. 357/1992 Sb. o osvobození od daně dědické stanoví, že od daně dědické je osvobozeno nabytí majetku, pokud k němu dochází mezi osobami v I. a II. skupině výše uvedeného rozdělení dědiců. U III. skupiny se výše základu daně pohybuje do 7% do 40%, nejnižší sazba v tomto rozmezí se uplatňuje při základu daně do 1 mil. Kč, nejvyšší při základu nad 50 mil. Kč. U dědické daně se výsledná částka vynásobí koeficientem 0,5.
Pokud potřebujete znalecký posudek pro dědické řízení, pokračujte zde